Milan Mikuláštík a Michal Panoch: Pražská neorenesance
Začínat se bude u Zítkova (a Schulzova) Národního divadla, naproti přes ulici je Ignác Ullman - dnešní Akademie věd, potom bychom si prohlédli stavby Antonína Wiehla, "otce české neorenesance", jeho kolegů a pokračovatelů Jana Vejrycha, Karla Gemperla či Jana Zeyera, dále uvidíme práci Antonína Barvitia, Aleše Linsbauera, Josefa Zlatníka, Jindřicha Fialky, Josefa Srdínka, Antonína Turka a dalších architektů.
Česká neorenesanční architektura je významně spojena s hledáním a budováním národní identity, domy často svou výzdobou fasád upozorňovaly na národní cítění jejich majitelů. Fasády domů často zdobili přední čeští národně uvědomělí umělci - Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další.
Neorenesance obecně, jako nejsilnější z eklektických proudů 19. století, v sobě skrývá zárodky toho, co se postupně vyvinulo v internacionální modernu. Neorenesance nebyla pouhým tápáním a regresivním omíláním již objeveného, jak je někdy hanlivě interpretována; ze strany architektů šlo o svobodné zacházení s jazykem předešlých generací a současně zodpovědné hledání nových adekvátních forem ve spojení s nástupem nových technologií, zejména s užitím kovu a betonu v konstrukci. Také se vlivem politických a ekonomických změn v Evropě staly důležitými otázky architektury a reprezentace. Architekti neorenesance připravovali prostor pro vítězné tažení modernistické avantgardy světem, v Praze po nich zůstala řada špičkových památek.
Projížďka bude asi trvat několik hodin (těžko odhadovat), občerstvovací přestávky garantovány.
Projížďka je součástí festivalu reSITE
http://www.resite.cz/images/schedule/reSITE_Festival_Program_EN.pdf
