Dějiny umění

Jako u dějin všech vědních oborů i u dějin umění je obtížné určit počátky. Můžeme např. Vasariho Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů považovat za jedno z ohnisek vzniku dějin umění? A jak jsou na tom Winckelmannovy Geschichte der Kunst des Altertums? Můžeme považovat toto dílo již za dějiny umění v našem slova smyslu? Nebo můžeme za právoplatné představitele dějin umění považovat až autory z okruhu vídeňské školy dějin umění, tedy Franze Wickhoffa, Aloise Riegla, Maxe Dvořáka a další?  Nebo dokonce až Aby Warburg, který učinil z dějin umění skutečně interdisciplinární obor?  Méně nejistou přibližnou dataci vzniku dějin umění jako akademické discipliny získáme uvedením počátku jejich institucionalizace. Katedry/ústavy dějin umění vznikají zejména v německojazyčné části Evropy zhruba okolo poloviny 19. století.  Spolu s akademickým etablováním této disciplin vznikají další instituce, jež na pedagogickou i badatelskou činnost kateder/ústavů dějin umění navazují – zejména muzea jako sbírkotvorné instituce, pokládány jsou i základy památkové péče. Pro toto období je charakteristická různorodost přístupů i postupný metodologický přesun, který můžeme personifikovat protagonisty jednotlivých směrů – od Jacoba Burckhardta (kulturně-dějinný přístup) přes Heinricha Wölfflina (analýza formy) k Erwinu Panofskymu (ikonologie).  Nebo můžeme s Hansem Beltingem spekulovat o konci dějin umění?

PhDr. Michal Janata