Silurský baedeker po ostrovní říši

Impey Roderick Murchison, Siluria: A history of the oldest rocks in the British isles and other countries, London 1872, signatura N 768

Rok po Murchisonově smrti vyšla kniha o geologickém období, kterému mu dal jméno. Geologie jako málokterá věda používá chronologickou periodizaci k tomu, aby zpřesnila svá stratigrafická bádání. Ostatně klasifikace jednotlivých vrstev byla v Murchisonově tvůrčím vědeckém období předmětem mnoha sporů. Příznačná je diskuse mezi Murchisonem a Adamem Sedgwickem o to, zda vrstvy v Lake District náleží ke kambriu či siluru.  K Murchisonovu vítězství v tomto vědeckém sporu přispělo to, že své analýzy opíral nejen o stratigrafický, ale i o paleontologický rozbor, který Sedgwick ignoroval. V knize o siluru na britských ostrovech hraje důležitou roli Jezerní oblast, což je zajímavá kulturně-historická okolnost, protože právě Lake District  tvoří literární topos, jenž hrál důležitou roli v básních „jezerních“ básníků, jako byli Robert Southey, Samuel Taylor Coleridge a především William Wordsworth. Zejména Sedgwick podrobil oblast Cumberlandu a Westmorlandu podrobnému zkoumání. S postupem na výsluní vědy, na něž se geologie od 30. let 19. století právě zásluhou osobností, jako byli Murchison, Sedgwick, Lyell a mnozí další, drala, se určitá geografická místa postupně dostávala i na mapu veřejného zájmu. Geologicky hodnotné útvary spojené s určitými toponymy získávaly velkou kulturní relevanci, tak tomu bylo na Moravě například u míst okolo Olomouce – Čelechovice a Kaple, která Murchison spolu s Barrandem, hrabětem Keyserlingem a Verneuilem v roce 1847 prozkoumal. Ale to jsme se již ocitli v devonu, jemuž Murchison spolu se Sedgwickem rovněž dali jméno (podle Devonshire). Silur sice v Čechách i Evropě proslavil Barrande, ale právě Murchison ho objevil jako svébytnou vrstvu.

PhDr. Michal Janata

  Odkaz na obrazovou přílohu.