Experiment jako metoda

Jean-Antoine Nollet, Vorlesungen über die Experimental-Natur-Lehre, 4 díly, aus dem Frantzösischen in das Teutsche übersetzt, Erfurt  1749–1751, signatura C 293

Ačkoli byl abbé Nollet znám především svými pařížskými přednáškami Leçons de physique expérimentale, jeho největší přínos spočívá ve formulaci mezibuněčné osmózy. Je tedy velmi s podivem, že ho Emanuel Rádl ve svých Dějinách biologických teorií novověku vůbec nezmiňuje. Zato si můžeme z německého překladu Nolletových přednášek učinit představu o experimentu jako vědecké metodě a zejména o metodě jako nástroje vědy.  Přistihujeme zde při díle vědu první poloviny 18. století. V tomto století se připravuje triumf metody ve století nadcházejícím. Friedrich Nietzsche charakterizoval svoji dobu: „Tím, co vyznamenává naše 19. století, není vítězství vědy, nýbrž vítězství vědecké metody nad vědou.“ V záznamu Nolletových přednášek najdeme nápadnou frekvenci popisů aparátů, s nimiž pracoval při svých experimentech. To je doklad toho, jak se už 18. století začíná věda instrumentalizovat, zkoumané se tak ocitá na mučidlech. Tato mučidla – aparáty – vydají celou řadu velmi užitečných poznatků, ale na druhou stranu učiní z vědy pouhou služku metody. Zamýšlíme-li se tedy nad tímto pronikavým Nietzscheovým výrokem, pomůže nám rozšifrovat jeho mnohovrstevné sdělení znalost vědy v předešlé epoše. Konkrétně 18. století je v tomto pozoruhodně příkladné a v živě podaných Nolletových přednáškách můžeme sledovat tuto proměnu vědy v metodu téměř krok za krokem. Také proto není zkoumání historické vědy antikvární historií, a tím spíše ne monumentální, ale kritickou historií, zůstaneme-li u Nietzscheho.

PhDr. Michal Janata

  Odkaz na další díly.